Odkud se lasery vzaly?

Teorie laseru (Laser Amplification by Stimulated Emission of Radiation) vznikla od Alberta Einsteina v roce 1917, který poukázal na řadu technických teorií o interakci mezi světlem a látkou (Zur Quantentheorie der Strahlung).

Podle teorie existuje různý počet částic distribuovaných na různých energetických hladinách. A částice na vysoké energetické úrovni přeskočí na nízkou energetickou úroveň, když jsou excitovány určitým fotonem. Při nízké energetické hladině bude vyzařováno světlo stejné povahy jako světlo, které ji vzrušuje. A týdenní světlo může v určitém stavu vybudit silné světlo.

Poté Rudolf W. Ladenburg, Valentin A. Fabrikant, Willis E. lamb, Alfred Rastler Joseph Weber a mnoho výzkumníků přispěli k výzkumu laserů.

Dnes bych se chtěl více věnovat aplikaci laserů, jako je laserové řezání a gravírování, laserové svařování a laserové značení. Aplikace laserového řezání začala v roce 1963, bylo oblíbené se čtyřmi výhodami, vysokou lehkostí, vysokým směrem, vysokou monochromatičností a vysokou koherencí. Během operace nedochází k žádné deformaci a opotřebení nástroje, protože laser není v kontaktu se zpracovávaným materiálem. Dále je to flexibilní zpracování, které rychle řeže a proráží kovový materiál vysokou intenzitou paprsku a silnou energií.

A co víc, pokud jste někdy slyšeli laserové svařování, novou náhradu konvenčního svařování, věděli byste, že je to efektivní způsob. Nejen kvůli velké přizpůsobivosti, ale také kvůli komplexním výhodám.

Na základě optického laserového paprsku mohli pracovníci svařovat kovový materiál bez plniva a svařovacího tavidla. Ve srovnání s tradičním argonovým obloukovým svařováním, což je v současnosti nejběžnější způsob svařování, mohlo svařování vláknovým laserem procházet průhledným materiálem, což by mohlo výrazně zabránit zranění vzdáleným zpracováním. A mohl by být použit v extrémním prostředí, jako je vysoká teplota, vysoká zima a radioaktivní prostředí.